V chvatu z ní strhával oblečení a zatínal prsty do obnažené kůže, jako kdyby se pokoušel svléknout i tu.

Vzrušení jí tepalo mezi nohama a dožadovalo se její i jeho okamžité pozornosti. Líbal ji naléhavě, hluboce a vzápětí jemně, okusujíc plné rty náhle nateklé a bolestně toužící po další dávce vášně.

tichém, erotikou sršícím očekávání, ochutnával perlení potu na štíhlé šíji a mířil v polibcích níž. Bradavky se jí napínaly slastí. Byly si až přehnaně jisté, že na ně (zase) sklouzne hravý jazyk.

Monika se znechucením zacvakla vztekle vyzvánějící budík. Protáhla se na posteli, spustila jednu nohu, pak druhou a dotkla se bosýma nohama uzlíků ve tkaném koberci. V duchu ještě doznívaly tóny společných chvil.

Už měsíc ji nenechal pořádně vyspat. Každou noc se důkladně a intenzivně milovali na všech myslitelných místech v jejím bytě a vždycky to skončilo stejně. V peřinách ležela zamotaná sama. Přetrvávala jenom jeho vůně.

Byl cítit spadaným listím a dýmem z dubového dřeva, když se s ním milovala poprvé. Bylo to… strhující. Do té doby udržovala jednu ne příliš funkční známost, kterou On přebil definitivním esem – úchvatným sexem.

Nazývala jej pouze „On, protože ve skutečnosti jeho jméno ani neznala. Vlastně se ho bála zeptat. Možná, kdyby věděla, jak se jmenuje, přestal by ji navštěvovat. Proto veškerá konverzace mezi nimi by stačila na vydání komplexního kapesního mini slovníku:

Ach, hmmm, jo, tak, ano ještě!další přidružené neartikulované výkřiky a zvuky.

Jenomže teď musela vstát. Před půl osmou musela být v kanceláři. Na dochvilnosti a poctivé práci si velmi zakládala. A do jejích divokých nocí, kdy slastí radostně vzlykala a při orgasmech křičela, nikomu nic nebylo.

Jedny lidovky, prosím.

Kolem trafiky na Karlově náměstí už byl obvyklý ranní cvrkot. Prodavač se usmíval, protože věděl dobře, že za ranní úsměv dostává dýško, které se mu k platu dost hodilo, když živil pět dětí. A Monika spropitné dávala prostě proto, že to byla první část dne, kdy se stalo něco dobrého.

S lidovkami v kabelce se stavila pro své oblíbené velké latté s příchutí karamelu ve Starbucksu. Takto vybavená zamířila na tramvajovou zastávku. Jako každé ráno nastoupila do tramvaje číslo devět a vystoupila na zastávce Vodičkova. Do kanceláře to měla jenom pár metrů.

V teniskách měkce našlapovala po chodníku, upíjela z kelímku kávu a pozorovala zachmuřené tváře. Kolem půl sedmé ráno byla většina lidí myslí ještě napůl v posteli. Chápala to. Podobně se uzavírala do své bubliny také. Byly to chvíle, kdy absolutně netoužila, aby byla středem něčí (číkoli) pozornosti.

Ve víru přijatých objednávek, e-mailů, které rozesílala na všechny strany, vyřizovaných telefonátů a drobných pochůzek po úřadech si kolikrát ani nestihla všimnout, že už je jedenáct. Čas oběda.

Dnes to byl přesně měsíc, co začala prožívat noci plné vášně a smyslnosti. I ve svých, tak moc oblíbených pálivých udon nudlích s hovězím masem, se vrtala s nepřítomným výrazem.

Kde se vznášíte, Moniko?hlas jejího šéfa, sedícího naproti, ji stáhl z výšin zpět do prostředí asijské restaurace, kterou pravidelně navštěvovali.

Co myslíte? V duchu si procházím další dnešní agendu.pohotově odpověděla.

Tobě tak budu říkat, co se mi honí hlavou, pomyslela si. Navenek ukazovala úsměv, který se jí neodrážel v očích. Ty dál zůstávaly zasněné a pokožka pod spodním prádlem byla vydrážděná na maximum.

Jenom pouhý kontakt s látkou se rovnal miniaturnímu orgasmu, protože si okamžitě vybavila dnešní noc. Ještě zbývaly čtyři hodiny do konce pracovní doby a oběd už ztratil teplotu i zájem jeho pojídačky.

Odpoledne to ještě nějak vydržím, ale večer… Kdyby to někdo jenom tušil, propadla bych se studem až do Grónska, abych zchladla.

Málem z důvodu lehké nesoustředěnosti poslala hromadný e-mail tak, aby všichni zákazníci okamžitě viděli, že jejich e-maily již nejsou předmětem obchodního tajemství. V duchu si vynadala do pitomých kravek.

Přesunula e-maily do položky „skrytá“ a již uklidněná hromadné sdělení odeslala. Tohle musí přestat. Nesmíš na něj pořád myslet. Nebo si přehrávat v hlavě to, co s tebou dělá jenom jeho vůně! Plísnila se uvnitř svojí hlavy.

K vlastnímu zděšení zjistila, že odeslala úplně jinou přílohu! Vzápětí ji uklidnilo, že to byl jenom leták z předchozí kampaně. Žádná faktura, nebo cokoli, jako třeba speciální nabídka šitá na míru někomu konkrétnímu… Uf!

Napravila to odesláním nové zprávy. Tentokrát už připojila správnou přílohu, adresy klientů ve skryté položce a navrch přidala upřímnou omluvu. V kopii to poslala svému nadřízenému.

Za deset minut jí přišla zpětná vazba.

> Tedy Moniko, já vás nepoznávám. Kdybych vás neznal, tak si myslím, že jste se snad zamilovala, nebo co. R. <

Tak to bylo o fous. Kdyby jenom znal příčinu, mohla bych rovnou podat výpověď, proletělo jí hlavou.