Cestou domů se Monika zastavila v několika oblíbených malých obchodech s potravinami.

Preferovala komornější prostředí, protože velká nákupní centra na ni působila rušivě a agresivně. Moc lidí, příliš hluku a příliš mnoho podnětů.

Měla chuť na kuskus s pečenou zeleninou a kuřecím masem. Pro sebe neměla skoro žádnou motivaci vařit ale jíst musela. Její milenec u ní nic nejedl. Připadalo jí to sice zvláštní, ale po pár promilovaných nocích, to hodila za hlavu.

Dnes se ho už zeptá. Potřebuje znát jeho jméno, aby ho mohla vykřikovat v erotikou vybuzeném šílenství. Aby ho mohla vzývat i ve dne. Měla palčivou potřebu možnosti dokola si opakovat třeba Ivan, pokud by to byla ta nejhorší varianta, kterou připouštěla.

I kdyby to byl třeba Černoboh je mi to jedno. Chci ho. I s tím, jaké křestní jméno mu dali.

Nepochybovala o tom, že bude stejně výjimečné, jako On. Už zvuk jeho hlasu, když vzdychal, jí způsoboval citelné záškuby poštěváčku, aniž by do ní vstoupil. Slastí prodchnuté neartikulované výkřiky vydával totiž i během polibků. Nepochybovala ani v nejmenším, že ji chce stejně, jako ona jeho.

Kuskus zalila horkou vodou, přiklopila pokličkou, do remosky dala péct zeleninu s kuřecím masem a šla do sprchy. Potřebovala ze sebe smýt pracovní pot a pachuť nečekaných chyb. Svou roztržitostí málem spáchala těžký obchodní hřích – odhalení obchodních kontaktů.

V duchu tohoto provinění, se drhla žínkou poněkud důkladněji. Ale když dospěla mezi nohy, zvrhlo se intenzivní mydlení v divokou masturbaci, když si představila, jak by ji mohl jazykem dráždit k zešílení, než by ji zdivočelou a plnou chtíče konečně doprovodil k orgasmu.

Vyvrcholila a zavřískla ve sprše, jako raněná srna. Zhroutila se v slastné křeči na podlážku. Zalykala se odeznívající rozkoší i studem nad tím, co od doby, prvního absolutně závratného sexu s Ním, vyváděla.

Přece nejsem nějaká závislačka, která jak si jednou šlehne, nedokáže přestat? Bože, jestli někde jsi, tak Mu vyřiď, že pokud je to dealer sexu, tak chci všechno, co dokáže nabídnout! Rozumíš mi?

Takový monolog vedla s tím, o němž pochybovala již od dětství. Vousatý strýc z obláčku, který vlastně byl jenom pohádkou pro ty, kteří si nevystačí sami. Monika byla spokojená s tím, co žila.

Kdysi se trápila vším možným, čím se tak trápívají pubertální děvčata, kterým osud nadělil dvojče, jež z matčina lůna vyzobalo všechnu krásu, šarm a téměř neměřitelné IQ. Její sestra Milena byla vždy Superstar a ona tiše přešlapovala v jejím stínu.

Teď ale bylo nejdůležitější částí dne nachystat se na večer, ne přemýšlet o minulosti. Dumala, zda ji On zase překvapí. Pokaždé, když se blížila desátá večer, měla v sobě Monika neutuchající pocit, že zešílí.

Žaludek se jí svíral, zrychleně dýchala, ale panika nakonec vždycky ustoupila touze. On si ji při každé návštěvě otevřel na jiné straně, jako vzácnou knihu. Uctíval ji – četl v ní hravým a hbitým jazykem, prsty i celou pokožkou.

Každý milimetr Jeho těla patřil jenom jí. Pět minut před desátou už dýchala přerývaně a přelévaly se přes ni vlny rozkoše. Čekala. V hodině Há, byl za dveřmi On. Na vteřinu přesně. I to ji na něm přitahovalo, jako můru táhne světlo blíž a blíž, až shoří jasným plamenem.

V takových chvílích se jí kdoví proč téměř pravidelně vybavil název oblíbené fantasy knihy Aurora plane. Moničino nitro také planulo a hrozilo, že se přelije ve vlnách přes okraj bytu, zaplaví jasem celý dům, ulici, město…

Nezklamal ji. Stál za dveřmi, vyzařovalo z něj živočišné teplo a vůně, která ji obtočila, jako réva. S úsměvem, který sliboval mnohá potěšení, ji jemně zatlačil zpátky do bytu. Cítila to napětí. Kůži jí líbaly neviditelné energetické výboje.

Je tak nádherná. Ani neví, co pro mě znamená. Žádná mi nikdy nedala víc. Toužím jí to říct. Vyznat se z toho. Ale zatím to nesmím udělat. Musím to vydržet, než přijde ten správný čas. Pak to udělám.

V těle mu proudila žhavá láva a spěchala vstříc Moničině vnitřnímu ohni. Prstem jí něžně přejel po lícní kosti, kopíroval pomalým pohybem křivku její šíje, dokud se nedostal k hrotu ňadra.

Tam na chvilku strnul. Cítí mě ona také stejně? Mám šanci, že až pozná, kdo doopravdy jsem, neuteče na druhý konec světa? Ale ona se na něj tak zadívala, že jakákoli pochybnost opustila jejich společný prostor.

Drsnost, s jakou si ji k sobě přitáhl, v Monice vybudila explozi jisker. Propadla se do extáze už ve chvíli, kdy její vydrážděné bradavky narazily do jeho pevné hrudi. Zachvěla se mu v náručí. Vrhla se na jeho pěkně tvarované rty a ochutnala jeho dech, jazyk, zuby.

Voněl kouřově po whisky a z kůže cítila dubové evo. Čím víc ho vdechovala, tím víc narůstalo vzrušení, které se u ní projevilo zvlhnutím dolních úst a mírným vysycháním v hrdle.

Tiskli se k sobě klín na klín. Tentokrát ze sebe nestrhávali oblečení v rychlosti. Každým letmým, nebo intenzivním dotykem se stupňovala erotická tenze.

Všechny jejich vnitřní šťávy se vzpínaly po kapkách k erupci, která hrozila pominutím smyslů. Okusovala a sála mu spodní ret. Rukama zkoumala přes látku kalhot mocně vzdutý a připravený penis.

Ve chvíli, kdy mu ho jemně vyprostila z kalhot a poklekla, zjistila, že není vlhká jenom ona sama. Na špičce pěkně tvarovaného údu se mu perlila kapka. Jasná známka touhy.

Vzala ho do obou rukou a po celé délce od kořenu vzhůru sjela měkce jazykem. Otestovala tu osamělou kapku, vzala ho do úst a sála tak, že opět oba sáhli ke starému známému slovníku plnému oh, hmmm, jooo…

Ach, pokračuj, pokračuj, nevzdávej to s ním! Nevzdávej to se mnou! Křičel beze slov On. Když ji vytáhl za ruku na nohy, objal ji v pase a odnesl na stůl, který už čekal na svou roli.

Prostřel si večeři. Ochutnával její naběhlé rty a prsty mnul dolní okvětní plátky, které pouštěly velké množství nektaru. Tajejí vůně, to mokro, ten žár. Jak bych, kdy mohl přestat po něčem takovém toužit?!

Mezi vzdechy, doteky a laskáním se řítili závratnou rychlostí k oboustrannému vrcholu. 

Monika málem zešílela, když jeho prsty nahradily naběhlý penis, který nekompromisně požadoval její mokrý orgasmus.

Když ji vyčerpanou a ukojenou odnášel do postele, v polospánku dostala odvahu a zeptala se:

Jak se jmenuješ?” Náraz smutku ji připravil o vědomí.